Náš bratr Rikitan, jak byl mezi námi skauty přezdíván, začal skautovat v poválečném období jako malý chlapec-vlče, zde v prosečském středisku. Toto období trvalo pouze zhruba 4 roky, ale zanechalo v něm tak hluboké zážitky, že jakmile v roce 1969 bylo možné obnovit skautské oddíly, tak přidal ruku k dílu již jako dospělý. V tomto období se stal tahounem při pořádání jediného letního tábora v Pusté Rybné a opět na toto krátké období rád vzpomínal ve svých vyprávěních.
Nakonec i potřetí se zapojil do obnovy činnosti v roce 1990 a provázel nás svými radami a zkušenostmi až do současnosti. Stál v tomto období při pořádání prvních táborů na Pasíčkách a především potom při budování nového tábořiště na Pánově kopci.
Toto místo bylo jeho láskou. S dalšími old skauty se zasloužil o vybudování skautského srubu a z velké míry sám vysázel stromy, které nyní lemují toto krásné místo. Sem také rád chodíval a v poslední době jezdil, zde se cítil dobře a měl radost z toho, že je zde živo. Vždy jsme si byli jisti, že on zde má vše pod kontrolou a často nás pobízel k tomu, co je třeba ještě udělat či vylepšit.
Bratra Rikitana jsme znali jako velkého vypravěče. Rád navštěvoval naše tábory, vyprávěl historky ze svého skautování a zvláště mladší členy dokázal svým vyprávěním zaujmout napínavými příběhy.
Drahý bratře, budeme na Tebe s vděčností vzpomínat, čest Tvé památce.
